Bratrství jediného podpisu
Skloněni pod smutkem jak nad knihou
jedli jed z větrosnubných květin
Na stráních vítr voněl azbukou
podobní vzácným ptákům v klecích
Alespoň na chvíli si uchovat
grimasu tváře ztuhlé pláčem
každý se jednou musí podepsat
Teď ještě kdy kde a na čem
Vinaři dějin váží víno do lisu
začátek nebo konec nadějím?
Bratrství jediného podpisu
v noci mám v ruce strach a tužku
a ve dne... nevím...
Nalezli jste chybu?
Stručně prosím popište nalezenou chybu, můžete i okopírovat kousek textu.