Skloněni pod smutkem jak nad knihou jedli jed z větrosnubných květin Na stráních vítr voněl azbukou podobní vzácným ptákům v klecích Alespoň na chvíli si uchovat grimasu tváře ztuhlé pláčem každý se jednou musí podepsat Teď ještě kdy kde a na čem Vinaři dějin váží víno do lisu začátek nebo konec nadějím? Bratrství jediného podpisu v noci mám v ruce strach a tužku a ve dne... nevím...