O statečném kováři
Pohádka začíná, pojď se mnou do chládku...
složím ti do klína, píseň a pohádku.
Pod horou je víska, ve vsi štěká pes,
nad horou se blýská, za horou je les.
Co že se to krčí, v lese u cesty,
stromy sní a mlčí, tak to pověz ty....
Stojí tu kovárna, radost pohledět,
pěkná je a švarná,jako z růže květ.
Rosa slzy roní v trávě po tají,
kovadlina zvoní, ptáci zpívají.
Měchy ohně lačnou, výheň rozzáří,
do železa začnou bušit kováři.
V kovárně pohádku dětem ukovou,
přinesou ji v šátku s písní kovovou.
Z rodu královského dcera veselá,
našla upřímného sobě manžela.
Žijou spolu šťastně jako kuřátka,
konec už nám vlastně ťuká na vrátka.
Nalezli jste chybu?
Stručně prosím popište nalezenou chybu, můžete i okopírovat kousek textu.