O statečném kováři

Javory

Pohádka začíná, pojď se mnou do chládku... 
složím ti do klína, píseň a pohádku. 

Pod horou je víska, ve vsi štěká pes, 
nad horou se blýská, za horou je les. 

Co že se to krčí, v lese u cesty, 
stromy sní a mlčí, tak to pověz ty.... 

Stojí tu kovárna, radost pohledět, 
pěkná je a švarná,jako z růže květ. 

Rosa slzy roní v trávě po tají, 
kovadlina zvoní, ptáci zpívají. 

Měchy ohně lačnou, výheň rozzáří, 
do železa začnou bušit kováři. 

V kovárně pohádku dětem ukovou, 
přinesou ji v šátku s písní kovovou. 

Z rodu královského dcera veselá, 
našla upřímného sobě manžela. 

Žijou spolu šťastně jako kuřátka, 
konec už nám vlastně ťuká na vrátka.