Pedro isbek
Mám zvláštní pocit, co mě v rozjímání plaší
Milí braši, šeptám tiše, slyšte, pst
Jako bych procit a zahlíd desku naší
Stojíc na náístupišti v dešti
Čeká ve splínu na povoz z kometářů
V jízdním řádu topí zraky strachy
Pod lampou stínu šine se povoz adresářů
V tom neřádu moknou fraky taky
To, že se Pedro jednou vrátí
Bylo tak trochu mazaný
Jestli se totiž neobrátí
Vytáhne stopy smazaný
Prazvláštní pocit je to obzvlášť – když netuším
Zda-li vítat Pedra šeptem nebo přebreptem
Mám-li mít soucit, všechna předsevzetí ruším
Obracím list jak Ferenz List
Čekám na příchod nejmladšího z veteránů
Oháklýho k světu do bukletu
Vrací se časem plnej podlitin a šrámů
Snaží se polknout větu v cuku letu
To, že se Pedro jednou vrátí
Bylo tak trochu mazaný
Jestli se totiž neobrátí
Vytáhne stopy smazaný
Vlastně mě těší, že se Pedro domů vrací
Tuším k mání lepší desky není naší
Mazut mi prší z uší na duši co suším
Uvítací pražím kaši
Zanedlouho spatřím nejmladšího z veteránů
Starýho máka hejbnout nerozumim s kuframa
Co v dávným čase zmizel za výlohou kramů
Dobývat příčky domobrana
To, že se Pedro jednou vrátí
Bylo tak trochu mazaný
Jestli se totiž neobrátí
Vytáhne stopy smazaný
Nalezli jste chybu?
Stručně prosím popište nalezenou chybu, můžete i okopírovat kousek textu.