Noc
Když tu s vámi lidi sedím,
je mi dobře, hodně, moc,
na dno sklenky tiše hledím,
dumám, o čem byla noc.
Byla jak ze starejch dob,
ponurá a smutná trochu,
byla tichá, jako hrob,
s trnem v oku.
Ráno razí cestu krajem,
mlha halí údolí,
a my stále tiše hrajem,
komukoli, cokoli.
Na noc zavzpomínám rád,
někdy jí prosvítila záře,
a některý zas nechci znát,
z nich studem hořej tváře.
Jitro všechno kolem hladí,
chmury mizí někam dál,
kdo by si na to, že jsme mladí,
nerad hrál.
Nalezli jste chybu?
Stručně prosím popište nalezenou chybu, můžete i okopírovat kousek textu.