Vejmelkova cesta do Chocně
C F C G
Když jdeš lesem, tam co říčka, tak čarokrásně šumí,
C F C G
a zapomeneš na trable a všechny svoje zlosti,
C F C G
mech s jehličím i tvoje kroky milosrdně tlumí,
F G G7 C
a slyšíš vrzat všechny svoje starý, dobrý kosti.
F C
R: A dál kráčíš loukou a polem,
Ami F G
sníš o klidu, přátelství,
Emi F C
vážka vzduchem, letí kolem,
Ami G C
lidem nosíš dobrá poselství.
Torna tlačí na zádech a do rytmu se houpá,
a štěstí se ti ve tvém srdci, tiše usídlí,
támhle v řece, u splavu, se nahá holka koupá,
ty přemejšlíš, kdo pak jí asi záda namydlí.
R: A dál kráčíš ...................
Ptáci zpívají si v korunách, těch nedozírnejch stromů,
ty v modřínovým háji klidně hodíš svoje záda,
a nepospícháš nikam, nemusíš v neděli domů,
a stejně jak ty jí, i příroda má tebe ráda.
R: A dál kráčíš ...................
Pak kamaráda pozdravíš, co náhodou jde kolem,
když potřebuje, pomůžeš mu, taky hrozně rád,
a na pařezu posvačíš, jak za kuchyňskýn stolem,
zas připadáš si jako kdysi, když jsi býval mlád.
R: A dál kráčíš ..................
A když se soumrak na kraj sklání, tornu vybalíš,
a za chvíli už oheň šerem tajuplně září,
otevřeš si lahváč, boty mokrý vysušíš,
a uvědomíš, jak krásný je i to tvoje stáří.
R: A ráno zas budeš kráčet loukou a polem,
snít o klidu, přátelství,
koukat na vážky, co lítaj kolem,
lidem nosit dobrá poselství.
F C
Tak buď s Bohem, starej, dobrej kamaráde ......
Nalezli jste chybu?
Stručně prosím popište nalezenou chybu, můžete i okopírovat kousek textu.