Vzdálený útes
d C B C
1. Vzdálený útes v moři sám tu stál,
d C B C
jen vodní příval se k němu vracel dál,
d C B C
znal pokoj nocí i bouře temných dnů,
d C B C
hněv když vlnami zmítal, on se nepohnul.
F C g
R: Když se rodilo moře, krásný úděl na něho zbyl,
B F C B C
dávat šanci slabým na něj slétnout znovu nabrat sil.
2. Zlé umí být moře, když bije do tvých ran,
když tupí tvé paže, rozepjaté do všech stran.
Vody se vrací a zase mění tvář,
důvěru ztrácí, kdo přestal držet stráž.
3. Vzdálený útes pozoroval svět,
jak dobrý přítel vždy o něco byl vpřed.
Rozdával život, když v křídlech není sil,
stačil jen dotek a všechno pochopil.