Zpěvník s akordy

C Recitativ: C Do toho starého, opuštěného mlýna Dmi jsme si chodívali hrát už jako děti F G C G a pokaždé nás v tichu rozbořených st ěn přepadával st rach, C Dmi jakoby jakési zvláštní, děsivé napě tí F G C umocňovalo smutek a ponurost tohoto místa. C Až jednou, bylo to už k večeru, Dmi kdy nás nedaleko odtud za stihla strašlivá bouře. F G C Před deštěm a vich řicí jsme se schovali do bývalé stáje, F C nebo lépe do toho, co z ní ještě zbývalo. Dmi Blesky křižovaly oblohu a v jednu chvíli F G C ozářily také zadní část našeho úkrytu. C Dmi Strnuli jsme. Tam, opřený o kamenný kvádr seděl člo věk F - a po čase, když jsme překonali rozpaky G C G nám začal vyprávět příběh, který se stal téměř C před třemi stovkami let. Dmi Bylo to právě v takové bouři, Fmi G kdy zaklepal na okované dveře mlýna mladý muž, C jeho tvář byla zarostlá plnovousem a jeho oči, Dmi F G jeho oči ty se smály, když žádal nerudného mlynáře o nocleh. G C G Ten se nejdříve dlouho rozpakoval, C Dmi ale když cizinec vytáhl z objebného váčku několik zlaťáků, F G snad až příliš ochotně ho zval dál. C V kuchy ni pak své ženě šeptal, že mladík má u sebe takové bohatství, G Dmi které by pro ně zname nalo zbavit se už navždy té proklaté dřiny F G C G a dopřát si do sytosti všeho po čem kdy toužili. C D Od slov nebylo daleko k činům a jen noc byla svědkem jejich krutosti C G C D a starý, léta nepouží vaný náhon ukryl oběť jejich zlo činu. Emi Ráno vyšlo Slunce jako každý den a první sedlák, G D který přijel s nákladem obilí musel dlouho bouchat a kři čet A D než se objevil brunátný obličej mlynáře E G A a ještě než se stačil nadechnout k nadávce sedlák vykřikl: D Emi "Tak co jste tomu říkali?" "A čemu jako?", opatrně se zeptal mlynář. G "No přeci, přeci syn se vám po letech vrátil A D A D a nechtěl ani přespat u nás ve vesnici!" Emi G A Mlynář prý zešílel . Jeho žena se utopila nedaleko místa, D Emi kde ležel její syn. A vypravěč, ten té noci zmizel stejně tajemně [G] jako se [A]objevil. [D] [A] [D] [Emi] [G] [A] [D]