Dívka z venkova
C Ami
Do louky ždímalo slunce svůj žár,
F C G7
mý rozpaky vítr si vzal,
C Ami
do cíle zbývalo jen kroků pár,
F C
zvon v dálce kýval.
R.: Jedu ti říct navždy lásko má,
vím už proč ráno vstávám,
utrhnu růži a dám ti ji do vlasů,
pro tohle ráno vstávám.
Za okny pár kytek růžových bdí,
smích zvonil a já byl jak král,
na bílým zápraží pod bílou zdí,
čtyřlístek býval.
R.:
To bílý zápraží bude nás hřát,
smích zajde za obzorem,
jeden z nás až tu zůstane stát,
zvon mávne ránem.
R.:
Sóla
4)=3)