Nicota
Nicota
G
Zbyly mi oči pro pláč,
kolik lží uslyším,
krajinou hnala se bouře,
lidé jsou neteční.
Mám v duši smutek,
v uších mi bouře zní,
hurikán vzal si sebou,
radosti z duše mý.
Já teď tu stojím, ruce prázdné mám,
lidé co si počnou , smutek v duši mám.
Krajinou plouží se ticho ,
duší se táhne stín,
mám divný pocit,
vidím a nevidím.
Kdo chtěl by zůstat,
nesmí mít srdce svý
sluneční žár ti spálí,
myšlenky naděje tvý.