Ohavná
šla městem a u nosu jí sopel plál
a do vlasů ji prosvítala kůže
já chvíli házel kamení pak štěkal samopal
a na zahrádce jsem jí zakopal
R:ohavná ohavná ohavná
ohavná stvůro jaks jen mohla žít
ty jsi nejhnusnější zvíře co jsem zhléd
má prdel je proti tobě květ
teď sedím na pankráci a tiše vzpomínám
jak tě na zahrádce zakopanou mám
já dostal dvacet let a jen se pousmál
proč já jen tě nezakopal dál.
R:ohavná ohavná....