Nemá smysl marně snít
Potkal jí, byl sám na lodi parní.
Ovanul je touhy vánek jarní.
Pozval ji na sklenku skrytých přání
a jenom pro ni píseň touhy hrál.
Dívka velmi mladá příliš hravá
doufala že je ta chvíle pravá.
Cítila se mírně nedočkavá.
On však stále hrál a hrál.
R: A proto ptám se, kdo jí podá ruku vlídnou.
Kdo jí řekne kudy dál má dneska jít.
Já nevím jak a nechci se s ní o ten pocit přít,
že nemá smysl doufat a marně snít.
Často se jí o něm v noci zdává,
jak jí snůšku klamnejch slibů dává.
Nezbejvá než říct: Jo to se stává,
i princové si někdy chtějí hrát.
R: A proto ptám se...
Zapomíná, totiž slečna vděčná,
že žádná píseň touhy není věčná,
že bývá často velmi nebezpečná.
Teď bolí, že tu píseň,
... vůbec hrál.
Nalezli jste chybu?
Stručně prosím popište nalezenou chybu, můžete i okopírovat kousek textu.