Scéna 09
Vypravěčka (Popije trochu čaje.) Tak minuly týdny celé, od neděle do neděle. Stařík musí vézt dcerku dnes tam, kde je nejhustější les. Zlá macecha si to přála a Nasťenku z domu hnala. Pořád muže plísnila, div chudáka nebila. Nadávala, skuhrala až Nasťenku vyhnala.
Stařík Kuzma zapřáhne vraníka do saní a vyjede. Mrzne až přaští. Stařík je velice nešťastný. Macecha Jevdokije poručí a on se bojí vzepřít. A tak posadí Nastěnku do saní a míří do lesa. Oběma dosud v hlavě zní poslední slova macechy Jevdokije:
Macecha Přivedu mojí Marfušce ženicha, a on, prosím, za Nasťou pospíchá! (staříkovi:)
Zavez ji do lesa a nech ji tam. Ať už ji doma nepotkám!
(dusot kopyt, cinkání rolniček)
Ať ji medvěd sežere. (zdálky)
Marfuša Ať si ji vezme za ženu třeba nějaký kouzelník. Chachá!
Stařeček Ať mě ta má babka třeba utrápí, ať mě přivede do hrobu, já tě, dceruško, tady v lese nenechám. Hyjé malá, hý! Domů pojedem! Hý malá, hý.
Nasťenka (počká, až se tatínek nebude dívat a nepozorně seskočí ze saní) Vždyť tě tatínku, utrápí, utýrá tě k smrti. Sbohem, nevzpomínej na mne ve zlém.
Stařeček Ať mě bije pometlem, ať mě bije holí, já už se, Nasťenko, nebojím ničeho. Všechno jí řeknu. Všechno!