Pochod adolescentů
Už je pozdě věřit na Ježíška,
protože už je nám přes dvacet
a protože život není knížka,
v který se dá zpátky obracet
Už je pozdě volat psychiatra,
když náš stres má hlubší kořeny
nežli ty, že na nás hlední spatra
otec naší dívky Boženy
Bijem spolu o mříž dospívání,
mládí v tahu, důchod na krku,
přesto je nám ale do zpívání,
když se v trysku berem za ruku
V úprku si vyznáváme city,
v tramvaji si přečtem Shakespeara,
a už mocný předvoj senility
nebezpečně na nás dotírá
Nekladem si přemrštěný cíle,
nechcem dělat díru do světa,
chceme jen, až příjde naše chvíle,
se ctí dohrát roli Hamleta
Nalezli jste chybu?
Stručně prosím popište nalezenou chybu, můžete i okopírovat kousek textu.