Zrcadlení
E Hmi D E Hmi E
E Hmi F#
1. Do perutí v konečcích řas,
E Hmi F#
jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz,
E
že cítím ztrátu, ve svém aparátu,
Emi
To ticho před bouří, co zebe víc než vanilkové nebe.
E
Tři plus milión sto básní,
Hmi F#
že napíšu zas
G A Hmi A
a můžeš se dívat a vstupné si nech
Hmi A G A
Jen když mé tělo orosí dech.
D A
R: |: Už dobře znám to tiché hřmění
Hmi F#(D)
kdy zrcadlením se vrací
Hmi(G)
to co ztrácím... :|
2. Do perutí v konečcích řas,
jak z telefonních tónů vypustím hlas.
Že chci příjmout linku,
jen na chvilinku,
než sečtu kresby letokruhů,
já z knihy ohrožených druhů.
Já milenec
něžně brutálních krás
a můžeš se dívat a vstupné si nech,
jen když mé tělo orosí dech..
R:
Emi A G Hmi G Emi A G Emi Hmi E
Mezihra:
E Emi
Do perutí v konečcích řas
E B Hmi
jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz.
R:
Nalezli jste chybu?
Stručně prosím popište nalezenou chybu, můžete i okopírovat kousek textu.