Loutky ze skla
To žluté slunce mi svítí do bytu,
Proklínám nahotu a náhodu,
Nalepím do nástěnného nápisu
A na zdi hnu konečkem prstu
A za ním nůž co zasmušile pozvednu
A zabiju tebe má lásko, zabiju tebe.
Bim bam!
Bojím se, bojím, to ty hodiny ve tmě,
Nebo ten úděl znaveného šlechtice,
Nebo mé štěstí, které spadlo ze střechy
A hledá oblek se kterým snad vypadá jak hárlekín
A hledá oblek,nezná cit,
Ski co můžeš přeskočit a nebo zkusit pochopit,
Že život jde i jinak žít,
Přečetl jsem špatný vtip, komedie,
Fraška,společnost, zastav, realita, zákaz.
To žluté slunce mi do bytu bude svítit pořád,
Nahota už dávno nesálá a s náma navrátit se zkus,konzervativizmus
A další černá plus, snad ještě orgasmus,
Urazil si velký kus, je na čase ti sehnat vůz,
Mám strach, že poslepu bys nemusel najít cestu.
Bim Bam!
Bojím se bojím, snad o tebe a o tvůj zrak,
Nad tebou je černý pták, co nezná cíl a krákorá,
Nad tebou je kalendář, co počítá, že musíš vstát
A v jeho listech můj diář jehož tajemství umírá
A nade mnou je déšť a slyšíš jeho hlas,
V jeho náručí usínáš, když se nikdo nedívá,
Nad tebou jsem já, jenom já, jako matný diamant,
Jenom jsem si hrál, já už pádím, pápá
Nalezli jste chybu?
Stručně prosím popište nalezenou chybu, můžete i okopírovat kousek textu.