Než si namaluješ erb
Na kraj světa z domova jít
a dobýt znaku pro čistý štít
a pro tu malou zemi
tak vzdálenou
Do štítu svého si dát
to všechno za čím chce člověk stát
ten znak však není věcí
darovanou
Tak poznat co je žízeň a hlad
a bolest ran když musel ses prát
a strach co duši svírá
předtuchou zlou
Bez obav hřívu lví pohladit
a podat ruku těm co chtějí žít
ať nečekají v bázni
na kolenou
Čekej dál moje lásko
já příjdu
Čekej dál moje lásko
já příjdu, já příjdu
Já nepřicházím sám
a cestu dobře znám
vždyť přece domů k nám
pospíchám
Já vím co všechno zatratí čas
já vím však že poznáš můj hlas
až uslyšíš píseň
na shledanou
Snad oheň v krbu neztratil žár
snad přehlédneš že jsem samý cár
až spatříš ten zrak
jak svítí tmou
V něm poznáš věrnost lásku i vzdor
tu známou vůni lesů a hor
co kouzlem chrání všechny
před silou zlou
Já nebudu mít vůbec nic víc
co dal bych ti až příjdeš mi vstříc
jen náruč svou jen pro tebe
otevřenou
Nalezli jste chybu?
Stručně prosím popište nalezenou chybu, můžete i okopírovat kousek textu.