Balada o životě a smrti
Hmi Hmi5 Hmi Hmi5
Hmi Hmi5 Hmi Emi Emiadd9 Emi
Napadlo sněhu nad kolena, mráz, ticho, ani jez nehučí,
Hmi Hmi5 Hmi F#
kdo v noci jde to a ve tmě sténá? To dítě otci v náručí.
G A7 D D4sus D
Zapadly cesty, vlaky stojí i pošty zastaveny jsou už,
G A7 F# Hmi Hmi5 Hmi Hmi5
s přírodou v úporném boji, své dítě zachránit chce muž.
Hmi Hmi5 Hmi Emi Emiadd9 Emi
Tak v horách často, lidi jeden, odřízne zcela od světa,
Hmi Hmi5 Hmi F#
ulehlo dítě, plamen jedem, již chatu sýček oblétá.
G A7 D D4sus D
Horečka dítěte dál se zvedá, až v městě lékař nejbližší,
G A7 F# Hmi Hmi5 Hmi Hmi5
nelze se dovolat ach, běda a Bůh, Bůh též snad neslyší.
Hmi Hmi5 Hmi Emi Emiadd9 Emi
Tak muž vzal dítě do náručí a z chaty vyšel do noci,
Hmi Hmi5 Hmi F#
vichr se směje, pláče, skučí, kde dovolat se pomoci?
G A7 D D4sus D
Dítě v náruči mu sténá, neplač, vždyť já s tebou jsem,
G A7 F# Hmi Hmi5 Hmi Hmi5
do sněhu muž se boří, nad kolena, tma pohltila širou zem.
Hmi Hmi5 Hmi Emi Emiadd9 Emi
Sten každý bodne do srdce muže, však též naděj v něm, probudí,
Hmi Hmi5 Hmi F#
že dítě uzdravit se může, když dosud život ve hrudi.
G A7 D D4sus D
Krok každý je jak rána holí a za ním stopa krvavá,
G A7 F# Hmi Hmi5 Hmi Hmi 5
však nevzdává se a nepovolí, ač roste strach i únava.
Hmi Hmi5 Hmi Emi Emiadd9 Emi
Jakési sérum městským dětem, prý vrací zdraví v nemoci,
Hmi Hmi5 Hmi F#
kdyby měl projít širým světem, musí se séra domoci.
G A7 D D4sus D
Však jeho syn stále sténá, ještě žije, bohudík,
G A7 F# Hmi Hmi5 Hmi Hmi 5
muž boří se až nad kolena a věčností je každý mžik.
Hmi Hmi5 Hmi Emi Emiadd9 Emi
Však nevzdává se a nepovolí, už je konec nesnází,
Hmi Hmi5 Hmi F#
zde někde kříž přeci stojí, jen co se k němu doplazí.
G A7 D D4sus D
A vskutku v poli kříž tu stojí, zřel odsud světla města již,
G A7 F# Hmi Hmi5 Hmi Hmi5
však se náhle vzhlédnout bojí, naslouchá v hrůze, smrti blíž.
Hmi Hmi5 Hmi Emi Emiadd9 Emi
Dozněly steny jeho děcka, muž plenu z něho odkrývá,
Hmi Hmi5 Hmi F#
tvář syna zmodralá je všecka, pleť těla všecka šedivá.
G A7 D D4sus D
Nedošel včas a otec klne, bezmoci věčné člověka,
G A7 F# Hmi Hmi5 Hmi Hmi5
a posléze, oči slzí plné, ke kříži do sněhu pokleká.
Hmi Hmi5 Hmi Emi Emiadd9 Emi
Jakési prázdno, zvolna vstává, v srdci, jenž jako z kamene,
Hmi Hmi5 Hmi1 F#
hle k prsům klesá muže hlava a k zemi tělo znavené.
G A7 D D4sus D
Utichla nyní vichrů zloba, dál tiše padá sníh,
G A7 F# G A7 D D4sus D G A7 H
tak ráno mrtvé našli oba, pod křížem v bílých závějích.
Nalezli jste chybu?
Stručně prosím popište nalezenou chybu, můžete i okopírovat kousek textu.