Hanopis
Stojím sám, střepy v očích a jen vnímám stud.
Vím, jak dál.
Pojď, přistup blíž, slova zvládnou vrut.
Vím, že stál jsem sám.
Můj spis – tlustý sáhodlouhý hanopis
přísahám.
Sám pravdu svlíkám a vnímám každý kout,
ten útes nejde obeplout.
Nechci už se žít, chci se jen hrát.
Vím proč,
vím jak,
prostě jim lhát.
Snům dál se mstít
a vítězit
a vítězit,
vím proč jsem hrál,
jsem na dně, ale snad zas můžu vstát.
Pryč černou dírou,
porvat se s vírou,
že svá slova uhlídám.
Soudí mě přísní,
když každá z lží zní
jako když lámu prázdný rám.
Vždy všeho s mírou,
já nejsem hero,
jenom stále stějně
přísahám,
já přísahám,
chtějí-li pravdu, můžou ji znát.
Nemůžu jít
a další den rozednít,
kdy zvony měly by znít,
vždyť už je slyším jak skřípou.
Nemůžu jít
a projít tisícem sít,
ty dveře jdou otevřít,
mou vrstvu neodrýpou.
Sám pravdu …
a tak se zmítám
v těch vlnách, které tvoří proud,
já nechci odmítnout.
Budu se jen žít, nechci to hrát.
Vím proč,
vím jak,
prostě jim lhát.
Nalezli jste chybu?
Stručně prosím popište nalezenou chybu, můžete i okopírovat kousek textu.