Dceřina kletba

Erben Karel Jaromír 156 7 1337 0
Což jsi se tak zasmušila, dcero má? což jsi se tak zasmušila? Vesela jsi jindy byla, nyní přestal tobě smích! ?Zabila jsem holoubátko, matko má! zabila jsem holoubátko ? opuštěné jediňátko ? bílé bylo jako sníh!? Holoubátko to nebylo, dcero má! holoubátko to nebylo ? líčko se ti proměnilo, a potrhán je tvůj zhled! ?Oh! zabila jsem děťátko, matko má! oh! zabila jsem děťátko, své ubohé zrozeňátko ? žalostí bych pošla hned!? A co míníš učiniti, dcero má? a co míníš učiniti? kterak vinu napraviti a smířiti boží hněv? ?Půjdu hledat květu toho, matko má! půjdu hledat květu toho, kterýž snímá viny mnoho a zbouřenou chladí krev.? A kde najdeš toho květu, dcero má? a kde najdeš toho květu po všem široširém světu? v které roste zahrádce? ?Tam za branou nad vršíkem, matko má! tam za branou nad vršíkem, na tom sloupu se hřebíkem, na konopné oprátce!? A co vzkážeš hochu tomu, dcero má, a co vzkážeš hochu tomu, jenž chodíval k nám do domu a s tebou se těšíval? ?Vzkazuji mu požehnání, matko má! vzkazuji mu požehnání ? červa v duši do skonání, že ml zrádně mluvíval! A co necháš svojí matce, dcero má? a co necháš svojí matce, jež tě milovala sladce a draze tě chovala? ?Kletbu zůstavuji tobě, matko má! kletbu zůstavuji tobě, bys nenašla místa v hrobě, žes mi zvůli dávala!?

Nalezli jste chybu?

Stručně prosím popište nalezenou chybu, můžete i okopírovat kousek textu.

    Kontrolní kód