Stínohra
1. A C
Zapálíš svíci a čekáš co bude dál
A C
najednou cítím se, cítím se jako král.
G C
Jsem jako Artuš tvůj, ty jako Guinevra
A G
na zdi se začala má malá stínohra.
Emi
R: Je to hra stínů
Ami
šedý xerox života
C
obraz mých činů
G
co na zdi se mihotá.
Emi
Malá hra stínů
Ami
siluety našich těl
C
žiju i hynu
G Emi
za to že vždy jsem tě chtěl.
2. Tvůj stín si odhrnul své vlasy od čela
a mému ruka se maličko zachvěla
hledíme na sebe, hledíme na stíny
plujeme pospolu jako dva lekníny.
Lekníny plující pospolu navzájem
vlaštovky letící vysoko nad krajem
vysoko v oblacích kde slunce spaluje
jako když jeden stín ten druhý miluje.
R.
Tvůj stín teď upíjí ze sklínky portského
v očích máš víření potoku horského
bytřiny která se odvíjí úžinou
bez tebe bylo mé srdce pustinou.
Až svíce dohoří tak v oné minutě
seberu odvahu za ruce chytnu tě.
Až skončí stínoha budu rád že tu je
Amor co šípem se do srdcí trefuje.
Nalezli jste chybu?
Stručně prosím popište nalezenou chybu, můžete i okopírovat kousek textu.