Zdi
Pokorná tvář ženy
rozbrázděná jmény,
semletá mlýny, pomačkaná
bukovými kmeny.
Kropenatá stíny
neurčité viny,
břicho jak hrouda podupané,
rozmáčené hlíny.
Nekonečný příběh
o padajících zdech.
Nestojím, lásko malovaná,
za jediný tvůj vzdech.
Nalezli jste chybu?
Stručně prosím popište nalezenou chybu, můžete i okopírovat kousek textu.