Když jsem sloužil u maríny (Pozor, pohov)
D
1. Když jsem jednou na palubě převzal velení,
G D A7 D
pozor - pohov, jo převzal velení.
Posádka i důstojníci byli jeleni,
G D A7 D
pozor - pohov jo byli jeleni.
G
Zahučela děla, koule z děla vyletěla,
D A7 D
paluba se chvěla, když rána dozněla.
Škoda rány, která z děla nevyletěla,
G D A7 D
pozor - pohov, jo nevyletěla.
G C
R: Když jsem sloužil u maríny,
G D7 G
jen jednou jsem ztroskotal.
C
Blesk urazil dva komíny
D7 G
a já klidně velel dál.
C G
Kolem nás tajfun zuřil, moře bouřilo,
A7 D7
z posádky se hrůzou kouřilo.
G C
Když jsem sloužil u maríny,
A7 D7 G
bál se mě i admirál.
2. Jednou přišel na palubu reform Vosátka,
pozor - pohov, jo reform Vosátka.
Začal na nás nadávat, že nejsme posádka,
pozor - pohov, že nejsme posádka.
Paluba je hladká, kde se vzala, tu se vzala,
spadla na něj kladka a ta mu dodala.
Na pohřeb jsme zavolali všechny z posádky,
pozor - pohov, na počest Vosátky.
Ref.:
3. Ten, kdo zažil opravdovou bouři na moři,
pozor - pohov, jo bouři na moři,
toho nechte vypravovat, ten ať hovoří,
pozor - pohov, jo ten ať hovoří.
Málokdo to snese, blesk do lodi když uhodí,
a ten kdo se třese, se na loď nehodí.
Kdo se třese, ten se na loď vůbec nehodí,
pozor - pohov, jo vůbec nehodí.
R: Kapitána Korkorána z bouře těžko dostanou,
má pro štěstí na zápěstí kotvu vytetovanou.
/: A když se tajfun zvedne, bouře rozklatí,
na Korkorána tohle neplatí.
Námořník se bez půllitru
na Podkozí neztratí. :/