Země slz
Ve spárech mokřin a šedavých blat,
v odrazu jezer tak ledově čirých,
holé ční kmeny do smutečních řad,
zašedlé tváře mtrvých i živých.
Tesklivá píseň vody co se dere,
skrz srdce hor do dáli se táhnoucích.
Ledové kapky tu padají z nebe,
přetěžký pohled do slz věčně kanoucích.
Země slz - zčernalá duše ve smutném objetí.
Země slz - utichlo srdce pod tíhou žalu.
Země slz - v peřejích černých, poslední vzepětí.
Země slz - pod vodní hladinou, strnulých svalů.
Bezelstné oči v hlubině mizí,
uvadá slunce, usíná den.
Oči tak vzdálené, pohled tak ryzí.
Nezazněl výkřik a nezazní sten.
Konec je počátek, věčný kruh bytí,
cestuje duše do vesmírných sfér.
Příliš již tížily okovy žití,
marné jsou slzy černé jak tér.
Nalezli jste chybu?
Stručně prosím popište nalezenou chybu, můžete i okopírovat kousek textu.