Feleena z El Pasa

Greenhorns 8 1 555 1
E 1.Z vojenské stanice, tam poblíž hranice, H7 Mexičan Joy svoji černovlasou ženu měl a domek hliněnej s malými okny, E z kterých mu mávala, když kolem s patrolou jel. Dítě spolu měli před Květnou nedělí E7 A a vítr dětský pláč svou písní přehlušoval. E R.Ústa s barvou vína a jméno Feleena H7 E té dívce mexické osud tam do vínku dal. 2.Když malá bývala, vždy ráda sedala na kopci odkud vídávala z El Pasa zář a vítr z večera plný těch světel šeptal jí do svění a chladil jí horkou tvář. Jak poníka laso táhlo jí El Paso a tátu prosila, aby ji tam někdy vzal. R.Ústa s barvou vína ... 3.A roky letěly, děvče už dospělý rozhodlo se, že chce jenom v El Pasu žít. Otec když tvrdě spal, vzala svý šaty a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt. Tam život začíná, červená kantýna její smích orchestr honky - tonk přehlušoval. R.Ústa s barvou vína ... 4.Už není nevinná číšnice Feleena, už lásku od dneška do zítřka moc dobře zná, zná sliby pastorů, zlato prospektorů a při tom se jí o jedný velký lásce zdá. Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty muž, kterej jinej než ty, co dřív znala se zdál. R.Ústa s barvou vína ... 5.Oči plný něhy a divný příběhy vyprávěla a hned neříkal, že ji má rád, písničky o koních, balady z farem s banjem jí zpívával a s větrem uměl se smát. Teď život začíná, cítila Feleena, po pláních chodili a vítr s nimi se smál. R.Ústa s barvou vína ... 6.Z vojenské posádky dal se s ním do hádky chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít chtěl, zvuky dvou výstřelů zazněly nocí, ale jen jeden z těch výstřelů měl správněj směr. Stýská se Feleeně v červený kantýně, on rychle odjížděl, když měsíc za mrakem stál. R.Ústa s barvou vína ... 7.Náboje u pasu, čekali v El Pasu v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu přát, v sedle se naklonil tak nějak stranou a mokrej rudej květ začal mít na prsou znát. Konec je naděje, na všecko pozdě je, Feleeno neplač a směj se jak já jsem se smál. R.Ústa s barvou vína ... 8.Pušku z jeho sedla proti nim pozvedla a zas se ozvala smrtící série ran, růže z jejích vlasů k pasu mu padla a ticho rušil pak už jen křik divokejch vran. Pár jezdců zbloudilých slyšelo jejich smích, vítr ho za nocí směrem od El Pasa hnal. R.Ústa s barvou vína ...