Feleena z El Pasa (Greenhorns)

  E 
1.Z vojenské stanice, tam poblíž hranice, 
                                     H7 
  Mexičan Joy svoji černovlasou ženu měl 
  a domek hliněnej s malými okny, 
                                             E 
  z kterých mu mávala, když kolem s patrolou jel. 
  Dítě spolu měli před Květnou nedělí 
                                E7      A 
  a vítr dětský pláč svou písní přehlušoval. 
 
                     E 
R.Ústa s barvou vína a jméno Feleena 
                   H7                E 
  té dívce mexické osud tam do vínku dal. 
 
2.Když malá bývala, vždy ráda sedala 
  na kopci odkud vídávala z El Pasa zář 
  a vítr z večera plný těch světel 
  šeptal jí do svění a chladil jí horkou tvář. 
  Jak poníka laso táhlo jí El Paso 
  a tátu prosila, aby ji tam někdy vzal. 
 
R.Ústa s barvou vína ... 
 
3.A roky letěly, děvče už dospělý 
  rozhodlo se, že chce jenom v El Pasu žít. 
  Otec když tvrdě spal, vzala svý šaty 
  a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt. 
  Tam život začíná, červená kantýna 
  její smích orchestr honky - tonk přehlušoval. 
 
R.Ústa s barvou vína ... 
 
4.Už není nevinná číšnice Feleena, 
  už lásku od dneška do zítřka moc dobře zná, 
  zná sliby pastorů, zlato prospektorů 
  a při tom se jí o jedný velký lásce zdá. 
  Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty 
  muž, kterej jinej než ty, co dřív znala se zdál. 
 
R.Ústa s barvou vína ... 
 
5.Oči plný něhy a divný příběhy 
  vyprávěla a hned neříkal, že ji má rád, 
  písničky o koních, balady z farem 
  s banjem jí zpívával a s větrem uměl se smát. 
  Teď život začíná, cítila Feleena, 
  po pláních chodili a vítr s nimi se smál. 
 
R.Ústa s barvou vína ... 
 
6.Z vojenské posádky dal se s ním do hádky 
  chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít chtěl, 
  zvuky dvou výstřelů zazněly nocí, 
  ale jen jeden z těch výstřelů měl správněj směr. 
  Stýská se Feleeně v červený kantýně, 
  on rychle odjížděl, když měsíc za mrakem stál. 
 
R.Ústa s barvou vína ... 
 
7.Náboje u pasu, čekali v El Pasu 
  v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu přát, 
  v sedle se naklonil tak nějak stranou 
  a mokrej rudej květ začal mít na prsou znát. 
  Konec je naděje, na všecko pozdě je, 
  Feleeno neplač a směj se jak já jsem se smál. 
 
R.Ústa s barvou vína ... 
 
8.Pušku z jeho sedla proti nim pozvedla 
  a zas se ozvala smrtící série ran, 
  růže z jejích vlasů k pasu mu padla 
  a ticho rušil pak už jen křik divokejch vran. 
  Pár jezdců zbloudilých slyšelo jejich smích, 
  vítr ho za nocí směrem od El Pasa hnal. 
 
R.Ústa s barvou vína ...