Přítel splín

Zagorová Hana 5 0 453 0
Mám svůj splín. Je jak růže z pouti, mříže z proutí, ránem mým bolavým se plíží jak harlekýn. Přítel splín je teď vším, co zbývá. Když noc zívá, znám tvůj stín, studený a prázdný jak manekýn. Mám chuť mámivou běžet za tebou, půlnočním mořem plout, doufat v návraty, věřit v já a ty. Tvůj stín zas obejmout. Přítel splín moji svíčku zháší. Je to k pláči. Vlídný splín jako sýček létá ránem posedlým. Mám chuť mámivou běžet za tebou, půlnočním mořem plout, doufat v návraty, věřit v já a ty. Tvůj stín zas obejmout. Mám chuť mámivou běžet za tebou, půlnočním mořem plout, doufat v návraty, věřit v já a ty. Tvůj stín zas obejmout. Přítel splín své sny spřádá. Ránem mým raněným půjdu… s ním.