Mám jen tu zem která se ve mně prostírá bez dokladů tam mohu jít jak domů ona můj smutek obdírá a moje osamění a když mne pohladí kamenem teplým na mě padá V mé duši kvetou zahrady s květy které si představuji patří mi celá ulice ulice bez domů jež dávno v dětství pobořili A všude ve vzduchu jsou poutníci co ve mně žijí hledáním domova