Tvou vůni cítím dál (Vondráčková Helena)

Byla to velmi dlouhá noc,
tys byl jak kluk,
já pila moc,
to prapodivné spojení.

Do moře svůdných pocitů,
vstoupil jsi se mnou
a jsi tu,
jak blahodárné koření.

Zůstáváš, zůstáváš!

R: Tu Tvou vůni cítím dál,
   i když už svítá,
   nahé stíny tančí dál,
   po záclonách.
   
   Tu Tvou vůni cítím dál,
   jenom blázen by to vzdal
   a šel spát
   a šel spát.

Snad šlo o náhlé vzplanutí,
ležel jsi jen tak, bez hnutí,
měla jsem pocit,
že máš rád.

Žena, když z lásky procitá,
nechce se dělit, počítá,
nepřizná, 
že se blíží pád.

Zůstáváš, zůstáváš!

R: Tu Tvou vůni cítím dál...

Tak ukaž svou pravou tvář
a kde to svý srdce schováváš?
Pro koho máš ho, vědět smím.
To smím.

R: Tu Tvou vůni cítím dál...

R: Tu Tvou vůni cítím dál... 

Tu Tvou vůni cítím dál,
i když už svítá...