Píseň o gramofonu a pařížském dortu (Marien)

Nikdo nic nevidí, neslyší neříká, 
Jen starý gramofon pod oknem naříká 
Po desce stékají kapičky blues 
Jen dortík pařížský kazí ten vkus 
 
Mlsám si v pokoji kam tiše vchází noc 
Nikdo zas nepřišel a sladkostí mám dost 
Dvacet dva večerů, dvacet dva nocí 
Gramofon křupe dál bluesovou mocí 
 
R:  Zní mi stále v uších 
      Politá sladkou něžností s kousky neřesti 
      Co se hned v ústech rozpustí 
      Stín dvou nahých duší 
      Kdyby tak prošel tam a zpět 
      Lehounce prsty po zádech 
      Na malou chvíli u mě byl 
 
Za oknem podzim dál do barev ubíhá 
Písnička poslední do ticha doznívá 
Ten starý gramofon co chtěl mi říct 
Nevidím, neslyším, neříkám nic... 
 
 
R:  Zní mi stále v uších 
      Politá sladkou něžností s kousky neřesti 
      Co se hned v ústech rozpustí 
      Stín dvou nahých duší 
      Kdyby tak prošel tam a zpět 
      Lehounce prsty po zádech 
      Na malou chvíli u mě byl