Táta přijde každou vteřinou (Urbánková Naďa)

Slavnostní hostina skončila 
den potemněl a měsíc začal kvést 
poslední host už dávno řekl sbohem 
a nebyl jediný kdo dárek nepřines 
pokoj v téhle chvíli vyhlížel 
jakoby právě sem snes hračky celý svět 
jen stůl byl prázdný 
uhaslo pět svíček u jediného dortu 
před židlí na kterou nikdo neused 
já vím, že jsi smutný řekla máma, 
ale tak velký kluk by měl jistě pochopit, 
že vlaky jezdí stále dnem i nocí 
někdo je musí vést a kotle roztopit 
teď už je čas abys šel spát 
ať se Ti zdají dnes ty nejkrásnější sny 
 
zhasil světlo však za kratičkou chvíli 
skouzl stín z okna a slétl do zimní tmy 
zamířil přímo k železniční trati 
už z dálky zaslechl poslední motorák, 
ale možná jesli se vrací táta 
vypravili dnes právě pro něj zvláštní vlak 
série výkřiků nočního vlaku 
prořízla zasněžený klid 
vír ocelových kol rozezněl koleje 
jakoby celý kraj chtěl rázem probudit 
nákladní vlak se stovkou vagónů 
v těch místech jakoby vypustil dech 
najednou na násep dopadl muž 
a zůstal ležet na zádech 
za chvíli vstal zvedl svůj vak 
jen krátce dokola rozhlédl se 
přitom jak zklepával z kabátu sníh 
zavolal hej chlapče kdepak to jsem 
a když mu chlapec odvětil 
tu neznámý se rozesmál jakoby to byl žert 
ech co Ty víš já v téhle díře žil 
může to být tak pět možná šest let 
a když jsem odcházel řekl jsem svojí ženě 
až přijdu zpátky budeme bohatí 
tak nebo tak zdá se, že jsem se vrátil 
a to co v kapse mám to jistě neztratím 
ještě mi ukaž kudy se jde k mlýnu 
to víš člověk to po létech už těžko poznává, 
ale pane v celém okolí 
je tu mlýn jenom jeden 
ten kde žije můj táta máma a já 
náš táta je ale už dlouho pryč 
i když já vím dobře, že dávno domů chce, 
ale má prostě důležitou práci 
víte on jezdí vlakem on je strojvůdce 
k narozeninám dostávám od něj dárky 
dopisy mi čte máma mě totiž není ještě šest 
posledně táta psal, že je možné, 
že se k nám dostane 
ten den je právě dnes 
tak syp honem honem domů přikázal neznámý 
už ať jsi v posteli přikrytý peřinou 
kdyby tě táta nenašel pak jistě by se zlobil 
a já mám tušení, že přijde každou vteřinou