Listopad (táborová klasika)

G 
1.Léto, když sbohem nám dává, 
 D7               G 
na bílých pavučinách, 
 
pomalu za ním jen mává: 
 A7                      D7 
vždyť prchlo tak jako v snách. 
 C 
Když vítr zafouká od polí, 
A7                 D7 
každého srdíčko zabolí. 
 G              Ami 
Podzimní listí uvadá, 
D7                   G 
smutek se v duši vkrádá. 
 
Ref.: 
G                                 D7 
Jedenkrát, smíš mít rád, a jinak nic, 
                       G                       D7 
jednou jen lásky sen, smíš prožít a pak nikdy víc. 
 G                                      C 
Nehledej, nepátrej, nenajdeš, co bys chtěl, 
A7               D7 
aby Tě rád někdo měl. 
C                             G 
V žití kdo lásku svou někomu dal, 
A7                              D7 
ten jeho srdéčko si navždy si vzal. 
 G                              C 
Jedenkrát smíš mít rád a srdce dát, 
D7              G 
než přijde listopad. 
 
2.Sbohem, ach, sbohem buď mládí, 
lásky čas dávno už zhas, 
Odešlo co máme rádi, 
i Ten, kdo míval Tě rád. 
Zůstala jen krásná vzpomínka, 
která Ti v srdíčku zacinká. 
A srdce, jež láskou plálo, 
zapadlo do závějí.