Dědečkovy hodiny (táborová klasika)

 
Každý miluje něco, 
někdo víno, někdo ženy, 
někdo zpěv, někdo sází do Stasky 
a náš dědeček miloval, co…? 
 
A: 	Zákon praví v jedné větě, 
B: 	že druh druha hledá v světe, by založil krb rodinný, 
B: 	a tak holub má svou holubici, 
A: 	hoch své děvče milující 
B: 	a náš dědeček…. 
A,B:  měl svoje hodiny. 
 
Refrén: 
A když šel na cesty, 
do kapsy u vesty hodinky dal, 
a smál se do kroku, jak v tomhle pokroku, 
na vše vyzrál. 
Díval se na lidi, zda někdo uvidí, 
že za vestou má poklad rodinný, 
ty svoje hodiny, jež mu tam jdou. 
 
A: 	Hodinky byly ze Švýcarska, 
B: 	snad, 
A: 	ručičky z jednoho kusu, 
B. 	šly docela tiše, 
A: 	bez rámusu, 
B: 	a stály, 
A,B:  dvě koruny padesát 
 
Já je kupoval v Asu, 
a stály dvě koruny padesát. 
 
A když je natáhnul, pak na ně nesáhnul po celý den, 
díval se z postele jak tikají vesele do pěti jen. 
To jejich tikání, říkával ze spaní, 
Oni to jsou které mu tikaly, když chodil přes doly za babičkou. 
 
A: 	Dědeček už je dávno v pánu, 
B: 	přišla si pro něj ta zubatá s kosou, 
A: 	ale dříve než odešel, 
B: 	napsal na hřbitovní bránu. 
A,B: 	Neplačte děti mé, 
vždyť vám tu zůstane , 
někdo jiný 
ať visí ztrápeně, místo mě na stěně 
mé hodiny…!