Má tě rád (Vondráčková Helena)

Hej, hej
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, máma, má tě rád
Má, má, má, máma, má tě rád
Má, má, má, máma, má tě rád
Má, má, má, máma, má tě rád
Má, má, má, máma, má tě rád

Má tě rád, má tě rád
tak kdo by se smál
má tě rád
sedí jako v mátohách
má chyby v úlohách
má tě rád, má tě rád
tak kdo by se smál
má tě rád
je stále jen zasněný
dal se do básnění
má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, te rád
má tě rád, má tě rád
vzdyť nemůže spát
má tě rád
a můj syn mu smekává
před tvým domem postává
má tě rád, má tě rád, tak nesmíš se smát
má tě rád, on dá kliku na tvůj drát
zazvoní a tak dál
nebot má tě hodně rád

Hej, hej
Hej, hej, hej , má, má tě rád
Hej, hej, hej , má, má tě rád
Hej, hej, hej , má, má tě rád
Hej, hej, hej , má, má tě rád
dej, dej, dej mu znát
svou přízeň líp neboť má tě rád
má tě rád, má tě rád
nešlape do louží
možná se usouží
dej, dej, dej mu znát
svou přízeň líp neboť má tě rád
má tě rád, má tě rád
A ten kdo jej zná, strach o něj má
vzdyť tak moc tě má rád

Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád
Má, má, má, má, má, má tě rád