Romantika (Wenki)

    D             F#mi       Emi
Když tma padá i s mlhou do kraje,
    D          G            A7
a bledý měsíc mezi stromy kouká,
    D            F#mi         Emi
když poslední, mokrý sníh roztaje,
   D          A7           D
a do spacáku holka se ti souká.


Když vítr v stromech kolem tiše šumí,
a život se zas nějak šmodrchá,
když mech i každý prudký pohyb tlumí,
to v duši teplo zanechá.

R:  Vždyť romantika takhle nějak vypadá,
     a kdo jí nezná, má v srdci nějak prázdno,
     však, kdo to zažil, nebo ho to aspoň napadá,
     ten bohatství má, ač kapse sahá na dno.

Když slunce pálí a vlnky vítr čeří,
a vzduch se vlní, jako klubko hadí,
když kluk holce snad každý slovo věří,
a sprostý slovo, co někdo řek´, všem vadí.

Když sedí spolu a ruka v ruce leží,
a voní tráva, jak nejdražší koření,
proč v neděli ten čas tak rychle běží,
a vlak tu krásu v život promění.


R:  Vždyť romantika .................

R:  Vždyť romantika .................