Místo zázraků (Horvath Vlasta)

V dálce ho vidím, místo který mám tak rád,
mám ho i ve svých představách, pořád na něj vzpomínám.
Vím, že je příliš vzdálený, ale pro mě velkou cenu má,
spousty mých vzpomínek a přání ukrývá.

Tady jednou budu stát, na místě zázraků,
tady každej kámen znám, ze svých dávných dnů.
Tohle je mý království, kde jednou chtěl bych být,
jen tohle přání mám a o nic víc už nežádám.

Teď dál světem bloudím a hledám to svý království,
bloudím ve slepých uličkách, kde každý má své tajemství.
Já tady nechci zůstat stát a ráno s novou nadějí,
půjdu zas tam, kde bílí ptáci zpívají.

Tady jednou budu stát, na místě zázraků,
tady každej kámen znám, ze svých dávných dnů.
Tohle je mý království, kde jednou chtěl bych být,
jen tohle přání mám a víc už nehledám.

Duše má je modrej stín,
odráží se na vlnách
a mě v uších stále zní,
píseň nádherná.

Tady jednou budu stát, na místě zázraků,
tady každej kámen znám, ze svých dávných dnů.
Tohle je mý království, kde jednou chtěl bych být,
jen tohle přání mám a o nic víc už nežádám.