Karabina
Emi C G
1. My oblíkli jsme kdysi starý blůzy,
Ami C Emi
vydali se cestou bez viny
Emi C G
na níž za nás hovoří jen můzy,
Ami C Emi
nebo stačí pohled jediný.
G Hmi
Z našich očí dejchá stále mládí,
G Hmi Ddim
srdce buší rytmem vlakovým,
Ami C
když na podzim sevřeme do dlaní
H7 C7
magický kruh starých karabin.
F#mi H7 E6 E
R: Ty roky nikdo nesmaže nám z tváří,
F#mi H7 E
je v srdci bolest v duši někdy stín
G# C#mi
a přesto jenom pro nás slunce září,
F#7 F#mi H7
co vodráží se v lesku karabin.
F#mi H7 E6 E
Jsou lidi který pořád budou s náma
F#mi H7 E
a zámky co k nim v kapse máme klíč,
E7 A Ami
my víme život rozmarná je dáma
E C7 H7 E
a konec konců,je nám třicet pryč.
2. Už dávno vlaky vodvezly nám touhy
a starý lásky odnesl už čas,
jen kolem cest jsou pořád stejný strouhy,
v hlavě písně co zůstaly v nás.
Tak natáhneme znovu starý blůzy,
z nás každej bude zase dobrodruh,
karabiny zazvoní nám v chůzi,
na podzim z nich uzavřem svůj kruh.
R: