Dívka z města

Nedvědi & Brontosauři

 E                  F#mi      A           E
Tehdá jednou, nevím sám, kolik let nepovím vám,
                   F#mi       A               E
v Ohio jsem práci vzal, dobrej bůh ten den mi přál.

          F#mi            E
R: Byl jsem kovboj, jenž se smál,
            F#mi            E A E
   byl jsem kovboj, jenž si  hrál.

Jednou z rána, den už stál,
vyjet jsem se přichystal.
Bryčka lehká přijela k nám
a s ní dívka jak anděl sám.

R: Byl jsem kovboj...

Hlavu svojí zmatenou skloním v pozdrav pojednou.
Pak už vyšel rančer sám, tebe dcerko vitám k nám.

R: Pohled očí jenž mi přál,
   pohled očí tolik hřál.

Každej večer jsem pak stál, okno její jen vídal.
Po pár tejdnech nebyl sám, lásky oheň vzplanul nám.

R: Byl jsem kovboj...

Jednou mi smutně povídá, léto končí, město volá.
Za vědou zas musím jít, cítil jsem, jak budu žít.

R: Teď jsem kovboj, jenž se smál,
   dívka s láskou zmizela v dál.