Můj Macík

Wenki

  C                 Emi 
V šedesátýmčtvrtým roce, 
     F             G 
když blížily se Vánoce, 
   C             Emi 
se narodila Marcelka, 
 F                G 
holka celkem nevelká. 
 
 
Potom rychle vyrůstala, 
doma dlouho nezůstala, 
v Dolanech si našla krále, 
a tak život běžel dále. 
 
 
Povila si synka Ráďu, 
pak Šárku, tuze krásnou žábu, 
jen na králi se našly vady, 
všichni trpí za ty zrady. 
 
 
Pak se chlapi střídali, 
hýčkali a líbali, 
však jak přišli, zmizli pryč, 
jak když mrská bič. 
 
 
Však pár kamarádů zůstalo, 
zlost a lhaní přečkalo, 
za to je moc milovala, 
a za důvěru děkovala. 
 
 
A teď ještě jeden chlap, 
co před pár roky po ní chňap, 
není sice žádnej šlágr, 
a neřídí bagr. 
 
 
Má ji ale hodně rád, 
i tuhle píseň pro ní zvlád, 
a do smrti s ní už chce být, 
a žít ! 
 
 
Co bude dál, nikdo neví, 
co se komu v žití zjeví, 
" jen prosím, buďte dál mí kamarádi, 
a buďte jimi rádi ! "