Nevadí

Daněk Wabi

    A                 E 
1. Napůl jako hrou a napolovic vážně, 
             D               A 
   čerstvou maturitou zmužnělý, 
                             E 
   chtěl jsi dobýt svět, a svět se tvářil vlažně 
           D              A E 
   na tvý bubnování nesmělý, 
     A                E 
   hlavu plnou věd a nadějí svý mámy, 
             G         D     A E 
   zkoušky přijímací, potom pád, 
     A                     E 
   znalosti jsi měl, cos' neměl, byli známí, 
          D                 A 
   takže litujeme, za rok snad, 
   Hmi      F#+        Hmi7    E          A 
   a tehdy poprvé jsi řekl: nevadí, zase bude líp. 
2. Pomalu šel rok, a zase stejná škola, 
   čekáš předvolání každej den, 
   předvolání máš, a na něm: vlast tě volá, 
   takže za dva roky s úsměvem, 
   dva roky vzal čert, a za nějakej týden 
   stojíš na radnici s holkou svou, 
   bylo to s ní fajn, tys věřil, že to vyjde, 
   kde tvý nebetyčný plány jsou, 
   a tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp. 
3. Neměli jste byt a vlastně ani prachy, 
   prej, že ve dvou se to táhne líp, 
   jenže už jste tři, a máma s dvěma bráchy, 
   starej dvoupokoják - špatnej vtip, 
   tak jste žili rok v tý supertěsný kleci, 
   vzteky vysušení jako troud, 
   potom jeden den si žena vzala věci, 
   další připomínky řešil soud, 
   a tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp. 
4. Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou, 
   se tě nedotýkaj', byl jsi bit, 
   všechno už jsi vzdal a postavil se stranou, 
   vzal sis dovolenou, chceš mít klid, 
   osamělý dům u rychlíkové trati, 
   oči za záclonou zapranou, 
   vlaky jedou dál a málokdy se vrátí, 
   život nemá brzdu záchrannou, 
   tak řekni, sakra, to svý "nevadí, zase bude líp" ...