Balada o hrobníkovi

Jahelka Ivo

Ami            G    C    E7          Ami 
A teď bych rád poprosil, o pozornost vaší, 
Ami          G      C    E      E7   Ami 
neboť vězte, že ve Lhotě na hřbitově straší. 
G             C          Dmi              Emi 
Čtyři tetky z Veselíčka, když šli večer z kostelíčka, 
Ami        E Ami               G    C   Dmi  Ami  E  Ami 
viděly prý ducha, až je z toho uleknutí rozbolela břucha. 
F             G    C    D7               G 
Nebyl to duch Ducháček, nýbrž Ruda Dvořáček, 
F           C    G    F             G  C 
schovaný za pomníkem, toho času hrobníkem. 
 
  Ami 
R:Popel, hlína, popel, hlína, flaška rumu, flaška vína, 
                     E7 Ami   E7 
však tam musí každý, navždy. 
 
Živnost věru truchlivá, práce tuze těžká, 
pro toho, kdo na krchově ve dne v noci mešká. 
Nežli začal kopat hroby, prý sportovní míval hobby, 
Tenhle hrobník Ruda, tak například nějaký čas chodíval do juda. 
Na dně truhly kovaný, ještě kimono měl schovaný, 
a nebral si to citově, že bydlí na hřbitově. 
R: 
Když chlap žije sám a sám, je to někdy nuda, 
do hospody chodíval se povyrazit Ruda. 
Patrně už odmalička, chutnala mu kořalička, 
když se z krčmy vrátil, navlíknul se do kimona, po hrobech se klátil. 
Když šli tetky z kostela, vyděsil je docela, 
sám měl z toho legraci, ony málem kremaci. 
R: 
Netřeba moc žhaviti váš mozkový závit, 
tu noc Ruda vzal kimono co strašící hábit. 
Tvář zakrytou, nohu bosou, ještě k tomu mával kosou, 
připraven až záhy, navracet se budou ženský z noční směny z dráhy. 
Z dálky hlasy se blíží, Ruda terén přehlíží, 
k místu činu se šine, od márnice k pěšině. 
R: 
Ženské ovšem provázel, ajznboňák Šmejkal, 
toho jen tak nevyleká ňákej duch či hejkal. 
Nezačly z něj padat botky, když se Ruda hrabal z hrobky, 
zařval „Počkej, duchu, natrhnu ti tu tvou hubu od ucha až k uchu!“ 
Načež vlítnul do vrátek, dostal se do obrátek, 
ducha pěkně od boku, nakopal do rozkroku. 
R: 
Pak byl Šmejkal žalován, pro ten těžký zločin, 
ublížení na zdraví a výtržnický počin. 
Soud vyslechnul všechny svědky, hrobníka i čtyři tetky, 
potom řekl pouze, „zproštěn viny, neboť jednal v stavu krajní nouze.“ 
I zákony člověčí, jen na lidi se osvědčí, 
Však nadpozemské bytosti, klidně kopejte dle libosti. 
R: