Štvanice

Marien

Jak stádo prasat divých žene se bezpochyby 
Rypáky vnořené do páchnoucí hlíny 
Cítím, jak mi to voní,  cítím se jako oni 
Cítím se nečlověkem, nejsem jak jiní 
 
Ničím, co bylo krásné, lámu se při tom v pase 
Když trhám na cucky plátno své slávy 
Růžově malovaný a slámou podestlaný 
Je hltem posledním v poslední láhvi 
Řekli,  že mojí vinou,  kterou mi neprominou 
Jejich svět v bolestech skonal 
Nikdo se nezajímal o to, co já bych si přál 
A teď jsem na odstřel jak prašivá škodná 
 
V noci mi bývá zima, trochu si připomínám 
Nahého kentaura a je mi to trapné 
Zatím mi srdce bije, tlukot však přehlušuje hlína 
Co dopadá na víko mé rakve 
A sbory ostrých střelců, co číhaj u krmelců 
Zatím jenom váhavě mlčí 
Aby svou radost měli,  půjdu a budu čelit 
Kovu co najde cíl a pod kůží syčí 
 
Pažbu máš upocenou, no dobrá, k čertu se mnou 
Jsem přece škůdce a dost mě to baví 
Dneska tě opustil pech a nežli zadržíš dech 
Podívej, jak se k tvým mířidlům stavím 
Člověk má držet hubu, když letí přes palubu 
Možná uslyší,  jak velryba sténá 
A má se těšit dolů,  ve jménu protokolu 
Možná je na dně, ale dno je zem pevná 
 
Nemáš dost,  pořád chceš víc, jsi z rodu čarodějnic 
Mistrně maskuješ vznešený původ 
Výkřiky do tmy plynou "on odešel za jinou" 
Žaluješ všude,  ale neřekneš důvod 
Ta bitva nebyla fér, já dávno zahodil kvér 
Do žita,  patrony do pšenice 
Už nikdy nebude mír, uštknutí je suvenýr, 
Který si odnáším z téhle štvanice