Lásko, mně ubývá sil
A
1. Ja sam pozde vecer jsem do salu vesel,
E
sedl za stul a uslysel smich,
Hmi E7 Hmi E7
krasna se zdala a na mne se smala,
Hmi E7 A
ja se zeptal, jak rikat ji smim,
jestli chces, tak mi tykej, a jak chces, mi rikej,
A7 D
mas-li touhu, tak libat me smis,
E7
a bila jak svice uz nerekla vice,
A
ja se dival, jak seda si bliz.
2. Pak jsem ho spatril, on k silakum patril,
a vzapeti zamiril k nam,
ja citil, jak blednu a dech muj se krati,
ja maly byl a byl jsem sam,
to, co potom se stalo, me uplne vzalo,
mel zacit a prave me zbit,
vsak znicil me plany, rek' namisto rany
slov par, dodnes slysim je znit.
A D
R: Rekl ji:"Lasko, mne ubyva sil,
A
ja rikal si davno, ze bidnym jsem byl,
D
ja citil se kralem, ted chudak jsem malem
A
a v mlhach se ztraci muj cil,"
E7 A
rekl ji:"Lasko, mne ubyva sil."
3. Dal vim, ze zmizel jak spadane listi,
ale jeho stin nezmizel s nim,
my dal tu hru hrali a ve dverich stali,
i tam s nami stal ten stin,
byla krasna jak nebe, ja slysel sam sebe,
jak si rikam, ze nepujdu dal,
ted nevim nic o ni, jen hlavou se honi
tech slov par a stin, co tam stal.
R: