Setkání s A. S. Puškinem

Nohavica Jaromír 207 8 2047 6
Ami E7 Ami 1. Co bylo, je pryč jednou provždy, a stesky jsou k ničemu, C G C každá epocha má vlastní kulisy, herce i kus A7 Dmi G Ami [: a líto mi je, že už nikdy se nepotkám s Puškinem, E7 Ami nezajdu si s ním na čaj do bistra U sedmi hus. :] 2. Dnes už nechodíme, jak zastara bosáci, naboso, řvou motory aut, my z oken sčítáme galaxie [: a líto mi je, že už po Moskvě nejezdí drožkáři a nebudou víc, nebudou, a to líto mi je. :] 3. Před tebou se skláním, má bezbřehá epocho poznání, a vzdávám ti hold, lidský rozume nad rozumem, [: a líto mi je, že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem. :] 4. Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů, náš boj za to stál, my máme vše, za co šli jsme se bít [: a líto mi je, že se stavějí pomníky z mramoru a vyšší než my, vyšší než veškerá vítězství. :] 5. Co bylo, je pryč, vyjdu ven na špacír, koukám: noc je tu, vtom zničehonic vedle arbatských vrat u vody [: stojí drožkář a kůň, a pan Puškin jde po prázdném prospektu, já krk za to dám, zítra že se něco přihodí ... :]