Vědomí člověka
Vědomí člověka těžko se vyvléká z provázků, co loutky řídí
Zrození dospějí, dle známých kolejí a poznají jen tolik, kolik vidí
Že slunce zapadá, čas jsou hodiny, a že se kolejnice v dálce setkají
Kdo nechce hlodat kost, či prosit o milost, tančí, jak mu jiní pískají
Jak hroši bez kůže, proč člověk nemůže si poslechnout, co šeptá jarní déšť
Při tanci uhnaní berou svět do dlaní a vlastní pravdou váží cizí lež
Tím nám pořád uniká, proč tančí motýli a kam se na podzim hejna ptáků vytrácí
Protřelí životem strouhají mrkev těm, co lapeni jsou v blůzách svěracích
Stůj poslouchej, tančíš příliš rychle,
Hudba nebude hrát dlouho, věř mi, že až ztichne
Bude pozdě hledat důvod, proč jsi jinde, než máš být
Kdo Tě opil rohlíkem a kázal, kam chceš jít