Mánička
Máničko moje,nemám pokoje,
ty klidně spíš,mě neslyšíš,
ty výš co je žal,jenž já v srdci mám,
okno otevři na rozloučení.
Měli jsme se vzít,spolu šťastní být,
ale osud byl zlí dosud,
matička moje nám zabraňuje,
bych k vám chodíval,tebe miloval.
Ta naše láska,byla pohádka,
byl to jen sen,smutný však jen,
osud zanechal v našich srdcích žal,
slzu na skráni a políbení.