Helou, lidé

Daněk Wabi 141 9 1785 5
G C D 1. S Livií slušně jsme si žili, G C D měli jsme v městě malej byt, Hmi C to bylo dřív, než děti odrostly G D a chtěly odejít a začít po svém žít. 2. Joan a Linda žijou v Omaze, z Joa je roztoulanej rváč, Davyho nám vzala Korea, dodneška ptám se, zač, a zbyl nám jenom pláč. Dmi7 G R: Stářím stromy sílí Dmi7 G a staré řeky mají širší proud, Hmi C nám lidem roste samota, G D G C D G C D čekání na dvě slova: helou, lidé, helou. 3. S ženou už není o čem povídat, sedí a vidí jen svůj svět, a všechny novinky, co zestárly, omládnou o pár let, když ve snech přijdou zpět. 4. Dnes ráno zvonil u mě telefon, volal můj dávnej kámoš Fitz a hned se ptal, co prej je novýho, povídám: vlastně nic, co jsem měl taky říct? R: 5. Až jednou půjdeš touhle ulicí a potkáš smutných očí pár, hm, netvař se, že ti to nepřijde, řekni: dobrý den, helou, lidé, helou ...