Kolovrátek
Jenom toč se, můj kolovrátku, zazpívej, svou tesknou píseň dál mi hrej
A o mém milém mi vyprávěj, snad zpátky mi ho z dálky zavoláš
Je to dávno, co měla jsem já milého, švarného chlapce a hodného
Svůj život já bych dala za něho, a stejně tak i on mě miloval.
R: Píseň mi zazpívej, kolovrátku, dál mi hrej
A o mém milém mi vyprávěj, a zpátky mi ho z dálky zavolej.
On byl chudý, já měla jenom kolovrat, žili jsme v bídě a měli hlad
A on chtěl živobytí obstarat a v armádě mu hojnost slibují
A tak nechal se naverbovat k vojákům, k jejich puškám, měčům a bodákům
A opustil mě i náš chudý dům, v dálce za mořem pro krále bojoval.
R:
Tenkrát od Flander mi napsal naposled: "Má lásko, čekáš už sedm let
Však, dá-li Bůh, já se vracím zpět, už za týden má služba vyprší."
Od té chvíle už nikdy se mi neozval, prý za krále svůj život dal
A na mě stále vzpomínal, jenom jeho žold mi posel doručil
R:
V dlouhých nocích stále se mi o něm zdá, že se vrátí a řekne: "Jsem to já
Teď jsem navždy tvůj a ty navždy má, už nic nám naši lásku neruší."
Kéž mohla bych vrátit všechen čas a zlatem zbarvit svůj šedý vlas
Kéž milý můj byl by u mě zas, pak nikdy už by nesměl odejít
R: