Song o rakoluský krčmě nad řekou

Greenhorns

D 
Chtěl bych sedět ve vlacích, co jedou bůhvíkam 
kde jsem jakživ nikdy nebyl, nebo kde to znám 
poslouchat jak duní tamtam pražců pod koly 
nad sebou mít usárnu a v očích obzory 
A7 
na který se vylil modrej inkoust dálavy 
D 
zčundrat kožich kopců, když jsou v říjnu zrzavý 
 
Chtěl bych ještě aspoň jednou projít Zbirožák 
v uších zas mít Vačkáře a na zádech mít vak 
vidět znovu kopec Vlasatec v bílý parádě 
na Zlatým dně vzdát hold Packardově brigádě 
pít na campu pod Valdekem zlatej rum a grog 
pak se plížit lesní stezkou krok sun, krok sun krok 
 
Chtěl bych vyjet zase v říjnu někam na Střelu 
kde jsem přišel k reumatismu, hostci, ústřelu 
čekat dole pod Liblínem na psí štěk a kvil 
kterej štěkne v sypavištích dog of Baskerwill 
zamést zase vršek Třemšín svejma tlapama 
někde v Podmoklech řvát s nalitejma chlapama 
 
Chtěl bych zase přelézt plot klíčavský obory 
rozbít tam svou kytaru a svoje tábory 
cítit zas jak svážej seno na Muří nohu 
u silnice do Kozojed chrápat ve stohu 
sednout si pod brdským sedlem zas na Winter camp 
a ve skryjských jezírkách si zaplavat pár temp 
 
Chtěl bych sedět v rakoluský knajpě na sudu 
říkat: "Když jsem pobuda, tak já tu pobudu!" 
vylévat plnej půllitr piva ze skály 
za ty, co tu s náma nejsou a dřív bývali... 
Vůbec by toho bylo moc, co bych ještě chtěl 
kdyby nebylo to svinský slovo "bohužel"... 
 
Až tam jednou vyliju to pivo za sebe 
nedej, dobrej Bože, at' jak mavrud je nebe 
to bych musel zas potokem až do Radnic jít 
pod nebesa spacích stromů spacák rozložit 
zpívat smutný trampský písně, tak triviální 
u ohně a u piva bejt sentimentální 
 
Dej, můj dobrej Bože, ať je nebe nijaký 
na jehlice stromů at' se navlíknou mraky 
at leje jak z konve, nebe strašně šedivý 
jinak totiž odmítám vylejt to pivo svý 
Chtěl bych sedět ve vlacích, co jedou bůhvíkam 
kde jsem jakživ nikdy nebyl, nebo kde to znám... 
Chtěl bych sedět ve vlacích, co jedou bůhvíkam...